Den: 1           Pátek, 26. května 2017

Delta Airlines mi ráno poslala e-mail, že můj let se přesouvá z odpoledních 01:40 na 04:10. Na sedačce při okně Boeingu 767 jsme před pátou hodinou vyletěli. S vrácením času o šest hodin trval let necelé tři hodiny. Na letišti JFK bylo ještě světlo. Letištní rychlovlak mne přesunul (bezplatně) z Terminálu 4 na stanici Jamaica. Příměstským vlakem (12,50 USD) jsem se dostal na Penn Station. Při první jízdě metrem č. 2 (3 USD) jsem to měl kousek na 135. ulici v Harlemu.

Na pokoji číslo 739 budu bydlet dalších deset dní. Jedenácti podlažní cihlová budova v novo-gregoriánském stylu z roku 1933. Územní památka města New York, postavená pro mladé muže a chlapce afro-amerického původu z rozpočtu Křesťanské asociace YMCA. Bytelní kovová konstrukce dvoupalandy, lednice, na stěně malá televize a velké zrcadlo. Stůl, židle, zabudovaná skříň s pěti věšáky. A klimatizace. Okno nejde otevřít. Pokoj jenom pro mne. Záchody, umyvárna se sprchami jsou společné pro třicet dva pokojů na sedmém poschodí. Na patře je ještě asi pět Evropanů, hodně mladých Afroameričanů a jedna kuchyňka s mikrovlnkou.

Den: 2          Sobota, 27. května 2017                      

Přestože jsem spal jenom čtyři hodiny, probudil jsem se v místních šest hodin ráno a zašel si na roh ulice pro půllitr černé kávy a croissant. O půl osmé jsem vyrazil na jedenácti hodinovou vycházku městem. První hodinu jsem se loudal po liduprázdném Harlemu. Za 32 USD jsem si zakoupil „open card“ na metro, na sedm dní. A jedním z nich se posunul na 110. ulici. Tam je nejsevernější bod Central Park, roztažený po 59. ulici.

Dvě hodiny po „zeleném srdci New Yorku“ při vylézajícím slunci. První stovka fotek.

Desítky cyklistů, stovky běžců a běžkyň. Zejména kolem vodního rezervoáru a jezera Jacqueline Kennedyové. A spousta pejskařů s mazlíčky všech ras a velikostí. A každý zde zdraví každého. Na nejjižnějším cípu je mini-ZOO, kterou nějaká bohatá rodina věnovala městu. Někdo jiný věnoval bronzové sousoší Alice v říši divů. Nevím sice proč, ale mezi stromy se týčil také egyptský obelisk.

O deset bloků níž po Páté Avenue jsem, po osobní bezpečnostní prohlídce, nakoukl do Trump Tower. Na prvním poschodí Starbucks a Trump Bar. Na čtvrtém poschodí malá terasa pro turisty. Sousední Katedrála sv. Patricka byla ještě zavřená. Rockefellerovo centrum už bylo přelidněné. V poledne jsem to dotáhl na 42. ulici a v Muzeu Madam Tussaud si vyzvedl NY Pass, volňáska na pět dní pro devadesát atrakcí. Hned jsem ho využil a nasedl na naskakovací-vyskakovací Big Bus. Vystoupil v Battery Park, že se svezu výletní lodí k Soše svobody. Stohlavá fronta na vstupenky, dvě stě hlavá fronta na bezpečnostní kontrolu. Dalších dvě stě šťastlivců, čekajících na příjezd další lodě, kam se namačkají jako migranti. Sochu jsem si nafotil z břehu a prošel se parkem.

Přes China Town a Little Italy jsem se vrátil na 42. ulici. S nostalgií se podíval na vysokou budovu OSN a zašel do stoletého Grand Central Terminal, „město ve městě“. Prý ním denně projde 750 000 lidí, využije 600 vlakových odjezdů. Podíval jsem se na pár příjezdů a odjezdů, pomohl po schodech mladé mamince s kočárkem a popovídal se dvěma americkými vojáky, kteří hlídali budovu.

Posun o několik bloků na Sedmou Avenue. Tam to žilo. Hudební vystoupení, kejklíři. Několik postav z pohádek, filmů a – Donald Trump, hulákající, že je prezident. Docela mu byl podobný. Říkám mu: Jestli jste opravdický Trump, tak mi budete rozumět česky. Nebyl. Nerozuměl mi ani slovo. Na Broadway několik divadel uvádělo nové muzikály. Na rohu, před jednou restaurací, stály dvě dlouhé fronty. Uváděč mi vysvětlil, že ti zleva mají rezervaci a ti zprava ji nemají. Koukám, že Američané si docela vychutnávají čekání ve frontách. Dotáhl jsem to na náměstí Columbus Circle u jihozápadního cípu Central Parku. Někde poblíž bydlí Miloš Forman.  A nasedl jsem na metro. Neměl bych se uštvat hned první den. Dnes jsem ušel asi sto bloků. Ještě tady pár dní budu. Osprchoval jsem se, prolítl něco přes tisíc fotek, dal nabíjet baterie a vytuhnul.

Den: 3          Neděle, 28. května 2017                     

Sedm hodin spánku. Po ránu zamračeno a něco pod dvacet stupňů. Zašel jsem si na roh ulice pro kotlík černé kávy a croissant. Dnes se po celých Státech zapalují svíčky za zemřelé, Memorial Day.

Na radu recepčního jsem se svezl stoletým metrem na 34. ulici, poblíž které je High Line, dvoukilometrový veřejný park, široký deset metrů. Uprostřed je třímetrový betonový chodník, po kterém se procházeli tisíce lidí, kteří neodjeli na chatu.

Šedesát minut v akci. Kousek od metra byl metodistický kostel Church of Village, ale mše začínala až za hodinu. Cestou k parku mne zastavil jiný kostel, Church of Madonna of Guadeloupe. Pro Jihoameričany. Mše tady právě skončila. Farář vyšel ven a všem odcházejícím podával ruku a teplé slovo. Na ulici jsem se musel nechat vyfotit s černou policajtkou její kolegou, protože samé se nesmí fotit. Na železných schodech do parku jsem objevil sklenici s nedopitým růžovým vínem. Tak jsem si ji nafotil. Kolemjdoucí chlap se zasmál: „To začínáte pěkně brzo.“. Prošel jsem se půldruhé parkové míle tam a pak zpět. Nemohl jsem najít metodistický kostel. Zeptal jsem se jednoho místňáka. „Nevím. Nevěřím v Boha. Věřím v Adolfa Hitlera.“. Zastavil jsem blondýnku. Jukla do mobilu a nasměřovala na kostel Church of Village. Stihl jsem posledních pár minut. Na závěr mše bylo v hale připraveno drobné pohoštění.

Vrátil jsem se na 42. ulici a zašel se podívat na 225 atrakcí do Muzea voskových figurín Madame Tussauds. Návštěvníků bylo snad desetkrát více než celebritních figurín. Každý se chtěl vyfotit mobilem s každou figurínou. Tedy, kromě Jásira Arafata. Ani o Fidela Castra nebyl velký zájem.

Přes dvě hodiny jsem pendloval mezi 7. a 8. Avenue a Broadway a pozoroval cvrkot. Dlouhé fronty na vstupenky před divadly, slibujícími ty nejlepší muzikály. V metru jsem si vyslechl koncert Williama Casany a odjel metrem na „svojí“ harlemskou 135. ulici na severu Manhattanu. Jenomže na její západní část. Vloudila se chybička. Takže procházka Harlemem dva kilometry na východ. V parku sv. Mikuláše byla právě diskotéka. A kousek před hotelem jsem v jedné ulici objevil nejslavnější černošské divadlo Apollo a před ním chodník slávy významných Afro-Američanů, kteří v něm vystupovali. Nechyběla Ella Fitzgerald, Billie Holiday, Dizzy Gillespie, Paul Robeson a pár dalších.

V jedné z velkých místností našeho hotelu probíhala nedělní mše. Dvacítka žen se vestoje pohupovala a krásně zpívala. Jediný chlap je doprovázel na elektrickém klavíru. Prý je to místní církev (sekta? komunita?) Democracy and Power Parliament. Šílený název. Existuje pět let.

Den: 4          Pondělí, 29. května 2017                    

Po ránu byli na obloze těžké mraky, poprchávalo a bylo něco kolem patnácti stupňů. Zašel jsem si na roh ulice pro kotlík černé kávy. Těch pár tmavých Harlemáků bylo zababušených v mikinách s kapucemi. Hezky má být až ve středu. Memorial Day byl včera, ale Američané ho slaví i dnes, aby nemuseli do práce. V Harlemu se mi začíná líbit. Pracovní den jsem začal sešupem ze 135. na 125. ulici. Vylidněno, nebo pár lidiček s velkými deštníky.

Z metra jsem vystoupil na 34. ulici, kde už to bylo živější a vešel do budovy Empire State Building z roku 1931. Rychlovýtahem do 80. patra, kde je výhled na město zaskleněný a pak do 86. patra, kde nebylo sklo. Velké plus – poměrně málo lidí. Velké mínus – těžké šedé mraky a poprchávalo. Fotky asi budou nic moc.

Vedle prý nejslavnější budovy světa byla prodejna Crocs. První pár jsem si koupil, protože jsem ho potřeboval. Druhý pár jsem si koupil, protože na něj byla poloviční sleva. Pokračoval jsem pěšmo na jih, k 1. ulici. Cestou jsem narazil na Museum of Sex. Největší prostor byl dán sekci „Sex zvířat“, včetně tří souložících maket. Daleko menší prostor byl pro „Hardcore“ – texty, fotky, video. A nakonec sekce „Known/Unkown“. Podle New York Time je to „fascinující zážitek.“. Uvnitř bylo pět návštěvníků. Na náměstí Union Square byl farmářský trh, kde se každý prodávající dušoval, že nabízí produkty bez pesticidů, chemie, apod. A na zádi velkého auta bylo „podium“ a na něm vystupovala nějaká instrumentální skupina. Seděl jsem vedle krásné holky asijského původu. Jmenovala se GG. Prý hraje na šestistrunnou kytaru. Pořád se smála.

V Madison Square Park jsem nakrmil tři veverky. Tedy – šáhl jsem do kapsy, vyndal ruku a už byly u mne. Od jednoho pána na lavičce jsem si půjčil koláč, ale ten jim nechutnal. Chtěly oříšky. Tak jsem je opustil a zašel do Soho, které ničím zvláštním nevynikalo. A pořád poprchávalo a ještě více se ochlazovalo. Do tepla, do metra. Na 125. ulici. A návrat do hotelu stejnou ulicí, 7 Avenue, kterou jsem dnešek začal.

Den: 5          Úterý, 30. května 2017 

Po ranní kávě a croissant jsem se rozhodl. Zajedu si na dvě hodiny do Bronxu. Jediný z pěti městských obvodů New Yorku, který neleží na ostrově, 48% Hispánců, 37% Černochů. Od Harlemu je oddělen Harlem river. Z metra jsem vystoupil na Fudham Road, což měla být nejživější část. Na ulici za stolkem stáli dva vojáci a verbovali do armády. Neměl jsem zájem, ale hezky jsme si popovídali. Do prostor Fuldhamské soukromé university mne nechtěli pustit, protože jsem neměl jejich ID. Sympatický postarší chlápek seděl na zídce a zdravil všechny kolemjdoucí ženy bez rozdílu věku. Při cigaretě jsme rozebrali život v Bronxu. A všichni mne posílali do místního ZOO. Mladá bílá učitelka vaření s velkým dekoltem spěchala do práce. Nejraději má italskou kuchyni. Na stanici metra seděla mladá hispánská maminka a kolem ní její šest dětí (čtyři holky), od dvou do osmi let.  Příměstským vlakem jsem opustil Bronx a vystoupil na Central Terminal.

Na 42. ulici se spustil pořádný déšť. Postavil jsem se do sucha a nafotil desítky kolemjdoucích deštníkových chodců. O půl čtvrté jsem našel roh Little Italy a Chinatown. Místo, kde se mám v šest hodin sejít, po sedmi letech, s generálem Jerry Beckem a jeho manželkou. Přijedou za mnou z Pennsylvanie. Na Federal Square před vysokou budovou jsem viděl cedulku „Vchod pro návštěvníky“, tak jsem chtěl do ní vejít. Zastavil mne policajt. Byla to budova pro emigranty. Pořád mi zbývala necelá hodina. Cedulky poblíž Federálního soudu mne nasměřovaly k Brooklynskému mostu, kde jsou dva metry chodníku určeny pro cyklisty a jiné dva metry pro chodce. Bylo tady jako na Václaváku. Cestou zpět jsem si koupil u Číňanů pytlíkové zázvorové čaje s medem a durhamové bonbony.

Generál Jerry Beck mne nadšeně objal a já jsem nadšeně objal jeho ženu s italskými kořeny. Zašli jsme do italské restaurace, povečeřeli a tři hodiny poklábosili. Příští září přijedou do Evropy. Zastaví se také v Praze. Slíbil jsem, že je pustím více ke slovu.

Den: 6          Středa, 31. května 2017

Dnes to vyšlo na tři kostely, Central Park, Manhattan a dvě muzea.

První kostel (Holy Name of Jesus), na který jsem narazil, mne upoutal hezkým interiérem a skutečností, že téměř v každé páté lavici spal nějaký bezdomovec. Druhý kostel (St. James) mne silně překvapil. Jak mi upovídaná organizátorka řekla, jedná se o židovskou „komunitu spirituálních hledačů“, Romemu, kterou v New Yorku založil před deseti lety nějaký rabín a má přes pět set členů. Individuální roční členství stojí 864 USD, manželské páry 1 600 USD a rodinné členství je 2 200 USD. Svatostánek zatím nemají a tak si půjčují prostory v jiných kostelech. Uvnitř bylo asi padesát věřících, převážně zpívali veselé písně, pohupovali se v bocích, přehazovali a sundávali si z hlav bílé plachty. Hrála jim k tomu tříčlenná hudební skupina. Výjimečně jsem dostal povolení k focení. Třetí kostel (St. Michel), poblíž honosné budovy Stálé mise ČR při OSN, byl interiérem nejhezčí. Nebyl v něm jediný človíček. A všude kolem se lnula mohutná varhanní hudba. Vepředu jsem našel chlápka za klavírem. Z Chicaga. Moc jsem mu pochválil hraní. Byl dojat. Zahrál mi něco od Mendelssohna.

Věděl jsem, že obě muzea jsou na východní straně Manhattanu, zatímco já jsem vystoupil z metra na západní straně. Vzal jsem to přes Central park a nelitoval. Z vody vodního rezervoáru zrovna vylézaly tři želvy velikosti talíře. To se každému nepoštěstí. Na rohu Páté Avenue a 82. ulice stojí mohutná budova MET – Metropolitan Museum of Art (the MET). Asi nejprestížnější muzeum ve městě. Pět tisíc let lidské historie. Sochy, obrazy, zbraně, apod. Téměř všechno získané či zakoupené v Evropě a v Egyptě. U vchodu mi zabavili litrovku kávy, kterou jsem měl na celý den. Prý je povolena jenom průhledná bílá tekutina. Viděli jste někdy průhlednou kávu? V několika sálech byli krásné obrazy italských mistrů. Překvapilo mne, že řada místních návštěvníků kolem nich jenom profrčela. Nejvíce se jim líbili antické sochy, u kterých si mohli pořídit selfíčka.

Po dvou hodinách jsem se přesunul o pět ulic na jih. Solomon R. Guggenheim Museum. V zajímavé rotundové budově (sedm podlaží, bez schodů) je jedna z nejhezčích světových kolekcí obrazů 20. století. Nechyběl ani Chagall, Picasso či van Gogh. Jenom bágl jsem nesměl mít na zádech, ale vepředu. Připadal jsem si jako mamina s miminem na hrudi. Ale obrazy se mi moc líbili. A na každém patře byl jeden „uni-sex“ záchod.

Metrem jsem sjel na 34. ulici a vzal to na 42. ulici. V prostorách metra právě začínala korpulentní černá zpěvačka SheShe svůj koncert pro kolemjdoucí a kolem spěchající cestující. Měla nádherný hrubý hlas a zrzavé vlasy. Nad metrem pulsoval hektický ruch. Všichni odněkud někam spěchali. A na okrajích širokých chodníků seděli, leželi bezdomovci a bezpenězci s kartonovými cedulkami líčícími jejich strasti.

Den: 7           Čtvrtek, 01. června 2017                     

Dvě hodiny na Wall Street, dvě hodiny v Brooklynu, hodina po Manhattan Bridge, hodina po Chinatown, Little Italy a Soho.

Tak konečně se i tady počasí umoudřilo. Z metra jsem vystoupil v Mecce finančního obchodu. Ulice Wall Street má asi tři sta metrů. Před známou budovou Stock Exchange postávali desítky čínských turistů. Naproti je Muzeum americké ústavy, Federal Hall, kde byl George Washington 30. dubna 1789 inaugurován jako první americký president. Bezplatný vstup, ale tam jsem se podíval jenom já a pár místních. Vedle je další z budov Trump Tower. O kousek dál je charismatický kostel Trinity Church a kolem něj v zahradě hřbitov se stoletými zvětralými náhrobními kameny. Pak jsem se seznámil s livrejovaným vrátným od Tiffany.

Po včerejším Bronxu jsem to dnes vzal odpoledne do Brooklynu. Pohodová čtvrť. I když nic moc na koukání. Tak jsem si dal brooklynskou pizzu. Abych se posílil na hodinovou procházku kilometrovým mostem Manhattan Bridge. Slunce sice svítilo ze špatné strany, ale i tak se povedlo několik panoramatických záběrů. Na druhé straně bylo Soho a Chinatown. Nakoukl jsem do dvou galerií. A nasedl do metra na Harlem.

Den: 8          Pátek, 02. června 2017

Z domovské 135. východní ulice jsem to vzal po ránu pěšmo na 145. západní ulici. Na dnešek jsem neměl žádné plány. Nasedl jsem do metra a vystoupil, kde vystoupilo nejvíce lidí. Stanice Columbia University. Universita založená v roce 1754. Studovali na ní prezidenti Franklin D. Rooswelt i Barack Obama. A také Madeleine Albright. Ročně dostuduje šest tisíc studentů. Hodně velký komplex. Navštívil jsem knihovnu a kapli. V knihovně chtěli ID, v kapli povolení rektorátu k focení. Nasadil jsem úsměv číslo sedm a vysvětlil, že mám početnou rodinu, ale ta nemá prostředky na cestu do USA. Tak jim toho musím co nejvíce nafotit. Byl jsem do obou objektů vpuštěn se zvláštním právem focení.

Při hlavním vchodu do University byla pětimetrová nafukovací maketa krysy a před ní na pojízdném vozíku rakev. Z té vykukovala mrtvolně bílá tvář mrtvoly. A mezi krysou a rakví bylo na žlutém transparentu červenými písmeny napsáno: Asbestos kills.

Odcházejíc z University jsem při vchodu do metra potkal na schodech nádhernou bábrlenku. Dali jsme se do řeči. Narozená v Německu žije v USA od roku 1954. Pochlubila se, že v září ji bude 95 let. Jenom si nemohla vzpomenout na den. Mobil nemá, protože co kdyby se ji vybily baterky. Měla krásný úsměv.

Převezl jsem se metrem a pak autobusem přes most George Washington Bridge do sousedního státu New Jersey, města Fort Lee. Nebylo tam vůbec nic. Kromě Náměstí amerických válečných veteránů, kteří posledních sto let zahynuli, když v různých válkách všech kontinentů (kromě Austrálie) zachraňovali svět. Zašel jsem na místo, kde ve frontě čekalo asi deset soukromých aut. Z každého z nich mávali řidiči na kolemjdoucí. Tak jsem si do jednoho z nich nasedl. Poprvé ve Státech jsem se svezl zadarmo a ještě prý jsem manželskému páru ušetřil peníze. Při přejetí mostu se platí podstatně nižší silniční poplatek, když jsou v autě tři cestující. Poděkovali jsme si navzájem a mne to zaválo metrem do centra Manhattanu. Prostě má nějakou magickou moc. Lidí všude jako mravenců. Různých velikostí, tvarů a barev. Od rána už zase nádherné počasí. Jenom jsem se procházel a užíval.

Den: 9          Sobota, 03. června 2017                     

Podíval jsem se z ranního okna ven. Šedá obloha, listí na stromech se zbláznilo. Stejně jsem už neměl žádný cestovatelský plán. K obědo-snídani jsem si dal pálivé harlemské jehněčí se žlutou rýží a vzal to metrem na Queens. Nejsilnějším zážitkem byl březový Queens Park, růžová socha a – čistírna Beverly Hills.

Vrátil jsem se na Manhattan vyhledat budovu Carnagie Hall. Vysoký Carnagie Tower, v jehož přízemí je ona slavná Sála. Ale do ní mne nepustili. Legendární tenor José Carreras v ní bude vystupovat 28. září. To už tady nebudu. Projezdil jsem všechny předplacené jízdenky na metro a tak jsem se vrátil na pokoj.

Den: 10        Neděle, 04. června 2017

Probudil jsem se do svého posledního „njujorského“ dne. Poslední ranní půllitr černé kávy s croissantem. Naposled mi hoteloví spolubydlící ráno v umyvárně řekli: „Hi, Bro.“ (Ahoj, brácho.). Kromě dvou pisoárů byly zde i dvě oddělené záchodové mísy. Jedna měla bílé a jedna černé prkýnko. Celou dobu svého pobytu jsem přemýšlel, zda je to náhoda. Tak jsem je střídal. Před polednem jsem se byl rozloučit s harlemskými obyvateli a na oběd si zašel do somálské restaurace.

Pořád mi zbývaly čtyři hodiny do odchodu z hotelu na letiště. Nedalo mi to. Musím se rozloučit i s Downtownem. Na Times Square mne už z dálky zdravil falešný Trump i obě imitace Sochy svobody. A nejkrásnější Černoška mého výletu. Chvíli se styděla. Vše zařídil dvoukilový nikon. Asi měla dojem, že jsem z nějakého důležitého plátku. Na 41. ulici mne ještě všichni neznali. A naproti mně, na rohu, stála slavná Hard Rock Café. Spousta kytar a kusů prádla slavných hudebníků. Bubny Ringo Stara a prázdný stůl, u kterého kdysi seděli čtyři Beatlové. Dlouhý, velice slušně zásobený bar. Pár lidí si dávalo k obědu zeleninové saláty. Plno zde bude, až já budu v letadle.

Metrem po červené linii číslem 2. Přestup na modrou linii E. Rychlovlakem k terminálu číslo 4. Na letence jsem měl napsáno: Gate 42. Na tabuli se objevilo: Gate 44. S hodinovým zpožděním, ve 22:40 hodin, jsme odlétali z Gate 43. Přímý let New York-Praha. Boeing 767 narvaný převážně mladými Američany, dychtivými poznat Prahu a její okolí.