Den: 6 Sobota, 26. března 2016 KIŠINĚV
Půl milionů obyvatel, 4 163 km2. Třetina Rusů, třetina Ukrajinců, třetina ostatních. Dlouhá nudle mezi Ukrajinou a Moldávii. Podněsterská Moldavská Republika (PMR). Dva týdny před vyhlášením nezávislosti Moldavska na Sovětském svazu vyhlásila PMR nezávislost na Moldavsku. Hlavním městem je stotisícový Tiraspol. PMR má svého prezidenta (Jevgenij Ševčuk), parlament (43 členů, patřících dvěma soupeřícím „obchodníkům“), vládu, podněsterský rubl („zajčiki“), vlajku a cestovní pasy. „Mezinárodně“ ji uznal Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie. Kromě obchodu se zbraněmi profituje místní vláda z pašování ropy, alkoholu a tabáku. Z a do okolních zemí.
Docela sympatické město Oděsa není ani Šanghaj ani Mexico City. Je čas porozhlédnout se po okolí. Na sousední poloostrov Krym nemohu, protože nemám ruské víza. Mohu ale opačným směrem, do Moldavské republiky. Do hlavního města Chisinau (Nový pramen) na řece Bic. Prostě – Kišiněv. Dvě stě kilometrů, čtyři hodiny jízdy autobusem.
Jízdenka stařičkým autobusem Mercedes stála 192,82 griven („rublů“). Po hodině jízdy vykotlanou silnicí jsme dorazili na Ukrajinsko-Podněsterskou hranici a prošli celní a pasovou kontrolou na obou stranách. Pak jsme zastavili na autobusovém nádraží hlavního města Tiraspolu, kde náš řidič odevzdal nějaké papíry a pokračovali dál. Pak jsme minuli město Bandery, kde mají kavárnu Praga. Dorazili jsme na hranici Podněstersko-Moldavské republiky a – prošli celní a pasovou kontrolou na obou stranách.
Před polednem jsme byli konečně v Kišiněvu. Vyměnil jsem si pár místních šušníků a vyrazil na kdysi Bulvár V. I. Lenina, dnes Bulvár Štěpána Velikého, který dominuje centrální části města. Nachází se zde Moldavský parlament, prezidentský palác, sídlo vlády, hlavní katedrála, národní divadlo, Vítězný oblouk, banky. A vedle sebe jedna pouliční směnárna vedle druhé a jeden pouliční žebrák vedle druhého. Po hodinové procházce jsem nevěděl, co s dalšími třemi hodinami do odjezdu autobusu. Pak jsem potkal dva sympatické postarší muže, kteří na ulici prodávali med, propolis a propolis ve vodce. Jeden byl CSc., druhý jaderným inženýrem. Přes hodinu jsme si krásně povídali o všem možném a mezitím mne nalívali propolisem ve vodce. Ještě jsem se zastavil v místní tržnici, natřískané čínským zbožím a místními potravinami. V pět hodin jsem seděl v autobusu a cestou do Oděsy si vytrpěl znovu stejné čtyř kontroly.
