Už jste slyšeli o Goe, maličkém kusu země v obří Indii s úchvatnými západy slunce a stejně magickými úplňky nad Arabským mořem? O malém státečku s nespornou portugalskou minulostí lemovaném dlouhými plážemi s bělostným pískem, kde si odpočinete tak daleko od civilizace starého kontinentu a zároveň se necháte unášet vůní i chutí koření všudypřítomného v unikátní regionální kuchyni? Ještě ne? Tak neváhejte, pojeďte s námi poznat tento kout Indie, pojeďte se seznámit s „kráskou Orientu“!
Tohle jsem si přečetl 14. listopadu 2017 v katalogu jedné cestovní kanceláře a – naletěl jsem. Tedy – přihlásil se.

Den: 1. Pondělí, 2. dubna 2018 Praha-Dubai-Bombai-Goa
Dnes je Velikonoční pondělí. Dopoledne jsem douklízel byt a dobalil kufr. V poledne jsem zahájil přesun na Ruzyňské letiště. Deset minut před čtvrtou hodinou odpolední dvoupatrový Airbus A-380 vyletěl z Prahy. Za pět hodin a dvacet minut se posunul o 4 467 km (2 993 mil). Cestou jsem se podíval na tři filmy: Než jsem Tě poznala, S láskou Vincent a dvouoskarové Tři billboardy kousek za Ebbingem. Žízeň jsem zaháněl toniky ředěnými ginem. V Dubaji jsme si posunuli čas o dvě hodiny napřed. Před dalším odletem nás čekaly čtyři tranzitní hodiny a po nich Boeing B777-300. V průběhu tříhodinového letu do indické Bombaje jsem shlédl dvouhodinový letos čtyřmi Oskary oceněný dosti nudný film Tvář vody. Ani v Bombaji jsme nepospíchali na další přípoj. Kvůli dalšímu časovému posunu máme nový den o tři a půl hodiny dříve než v Praze.

Den: 2. Úterý, 3. dubna 2018 Calangute
Indickou leteckou lokálkou jsme za hodinu překonali 596 kilometrů, což je vzdálenost z Bombaje do Goy. Přesun 55 kilometrů podél Arabského moře z letiště do **** hotelu Citrus v rušném turistickém městečku Calangute trval dvě hodiny. Podle třicetistupňové teploty místního vzduchu mám dojem, že dlouhé kalhoty oblíknu zase až v den odletu do Prahy.
Vyměnil jsem si americké šušníky za indické šušníky a, zatím bez plaveckých úmyslů, se při západu slunce prošel po místní pláži. Tolik lidí na tak malé ploše jsem naposled viděl na pláži Copacabana v Riu. I když – velký rozdíl v plavkovém oblečení. Já jsem fotil je a oni si fotili mne. No spíše chtěli selfíčka se mnou. To asi tou mojí hezkou kšiltovkou z Aljašky. A každý se vyptával, jak se jmenuji a odkud jsem. Jednomu tínejdžrovi jsem řekl, že z Ček repablik. A on šťastně řekl svým kamarádům, že jsem z Čikaga. Cestou do hotelu jsem si dal k večeři pálivé kuřecí mini-stehna a něčím plněné brambory.

Den: 3. Středa, 4. dubna 2018 Vesnice Anjuna
Hotelová snídaně se podává od 07:30 do 11:30. Tak jsem to dnes ráno stihl. Pár zájemců z naší skupiny se přesunulo o patnáct kilometrů dál do vesnice Anjuna, kde se každou středu koná největší a nejslavnější trh v tomto nejmenším indickém státě, rozlohou o něco větším než Karlovarský kraj a o něco menším než Zlínský kraj. Dnes byl trh naposled. Začíná období dešťů. Báječná atmosféra. Každý se každému snažil prodat všechno. Párkrát jsem jim naletěl. A také jsem si zakoupil tři cédéčka s „Best of Goa Trance and Progressive Music“. Na kraji trhu byla bílá pláž s velikými černými lávovými a lateritovými kameny, mezi otvory kterých v pravidelných intervalech stříkala mořská voda. Jako tenkrát na ostrově Fidži. Slunce začalo skutečně pálit a tak jsem se motorkou vrátil na hotel.
Po čtvrté hodině jsem zaměnil nikona za plavky a šel se na hodinu vykoupat do moře na městskou pláž. Ta voda snad byla ještě teplejší než vzduch. Na hlavní ulici není sice žádný kostel, ale snad každý desátý krám je specializovaný na široký sortiment alkoholických nápojů. Většina (pivo, vodka, rum, whisky, apod.) se vyrábí v Goa a lze je prodávat pouze v tomto státě. Pro výzkumné účely, za pár šušníků, jsem si koupil tradiční kořalku „Premium Deluxe Cashew Fenny“ (42,8% alkoholu) destilovanou z plodů kešu a kokosové šťávy. Na hotelovém pokoji jsem provedl její první testy. Něco mezi utrejchtem a samohonkou. Bez chuti.

Den: 4. Čtvrtek, 5. dubna 2018 Severní Goa
Dnes jsme v autobusu najeli 323 kilometrů. „Výlet do severní Goy, při kterém zastavíme u několika pláží, abychom okusili teplý písek a průzračnou vodu.“.
Dopolední zastavení ve vesničce Vagator se dvěma dlouhými širokými vylidněnými plážemi (Big Vagator Beach a Ozran Beach) s lávovo-lateritovými skálami, oddělenými kopcem se zbytky portugalské pevnosti. O dvacet kilometrů dál jsme v pravé poledne vyšplhali na jinou pevnost, Chapora Fort, z roku 1617, kde těch hradeb zůstalo o hodně více. A bylo zde několik školních výprav.
V rámci plážového programu jsme se posunuli do vesnice Arambol, která měla také dvě pláže. Nejprve jsem se prošel živou turistickou vesnicí, kde převládali rusky mluvící turisté. Já jsem se zapovídal s dvacetiletou Monikou Sunday z keňské Mombasy, která si zde asi přivydělává na cestovním ruchu. A také s veselým chlápkem, který vypadal jako Bob Marley a měl i „jeho“ barevnou baretku. Na pláži Paradise jsem se asi hodinu čvachtal v teplé vodě a pak v prázdné restauraci vypil dvě studené piva Kingfischer.
Nejsilnějším zážitkem dnešního dne nebyla čtvrtá pláž, ale sto metrů od ní, do džungle,
jezírko se sladkou vodou, která pochází z horkého vřídla, a bahno na jeho břehu obsahuje velké množství síry s léčivými účinky. Tak jsem se v něm asi půlhodinu „léčil“.

Den: 5. Pátek, 6. dubna 2018 Ostrov Grand Island
Programově nic moc den. A navíc – celý den zatažená obloha. Z hotelu jsme ráno popojeli do říčního přístavu, kde jsme přes hodinu čekali na výletní loď. Kromě tuctu českých turistů se na ni nalodili také dva tucty indických turistů. Dvouhodinová docela nudná plavba k „tropickému ostrovu Grand Island“, při které jsme možná mohli zahlédnout i delfíny. Byl jsem mezi mála šťastlivci, kteří „tam v dáli“ zahlédli na setinu vteřiny dvě delfíní hlavy a dva delfíní ocasy. Před oním tropickým ostrovem jsme v pravé poledne zaparkovali naší loď a dostali hodinu volna na šnorchlování. Všichni Indové si nasadili červené záchranné vesty a většina z nich poskákala do vody. Z Prahy jsem si přivezl šnorchlovací brýle. Zeleným planktonem, řasami a mušlemi zarostlé kameny. A asi v minutových intervalech proběhly ty nejtuctovější žluto-černé rybičky. Ale voda byla báječně teplá a docela průhledná.
K rychlejšímu zabíjení času na lodi nám podle libosti lodní personál naléval nealko, pivo a místní rum. Nebyl jsem mezi polovinou naší výpravy, která neodolala nabídce „koktejlu“ namíchaného přímo kapitánem lodi: třetinka fanty, třetinka piva a nakonec třetinka rumu. Připluli jsme na pidi-pláž plnou havranů, plastických láhví, několika koz a osazenstva tří jiných lodí, abychom si dali „indické barbecue“. Rýže, fazole, nastrouhané zelí a kuře nebo ryba. Na papírovém tácku. Indové jedli rukama, my jsme dostali plastické lžičky. Jeden z našinců byl už natolik opilý, že upadl na písek i s talířem. Tak začal jíst svůj oběd z písku. A nad námi kroužili desítky hladových havranů a čekali, že všechno přece nesníme a že už brzo vypadneme.
On to náš průvodce nemyslel špatně a tak nám ještě přihodil návštěvu jiných zbytků jiné portugalské pevnosti Fort Aguada z roku 1606, „ukázky vojenské architektury“ na severním břehu řeky Mandovi, než jsme viděli včera. Tedy – po půlhodinovém čekání na minibus. Po šesté hodině jsme byli zpět na hotelu.

Den: 6. Sobota, 7. dubna 2018 Vnitrozemní Goa 180 km
Dnešních pět set fotek jsem pořídil při putování za kulturou do vnitrozemí Goy.
Třešničkou na dortu byl ach-ich-och pohled na nejvyšší vodopády v Indii. Nejprve jsme se k nim přiblížili autobusem. Pak jsme v městečku Ponda přesedli do džípu, který s námi poskakoval přes hodinu po dvanácti kilometrové kamenité cestě do hor Západního Ghátu. A pak už jsme byli v přírodní rezervaci Bhagván Mahávír. U vstupu jsme zaplatili vstupné za sebe i za fotoaparáty a prohlásili, že s sebou nemáme žádné plastické láhve. Přestože je měl každý, protože bylo přes třiatřicet stupňů a čekal nás pěší pochod k vodopádům. Ale – vstoupili jsme do „plastics free zone“. Národní park je „útočištěm levhartů, jelenů, gaurů a slonů“. Žádného z nich jsme neviděli.
Po necelém kilometru chůze přes různě velké balvany jsme konečně dorazili k vodopádům Dúdhsagar („Moře mléka“) „řítícím se z výšky 600 m obrovskou rychlostí v mohutných kaskádách do zelené tůně.“. Podle legendy se tady jednou koupala nádherná mladá nahatá Indka. Vedle sebe měla konev s mlékem. Najednou se objevil mladík. Aby dívka zakryla své vnady, rozlila před sebe do vody mléko. Protože je právě končící období sucha, tak jsme viděli spíše dlouhé čurky. Před námi se objevilo malé jezírko, plné turistů v červených záchranných vestách, protože ze zákona povinných. A ještě více posedávajících po skalách. Pak nás džíp vrátil do městečka Ponda.
Ve městečku měli turistickou plantáž, kde mezi ukázkami různých stromů a rostlin mohli zájemci trávit noc v dřevěných chatkách. Nebo se za sedm set rupií v místní řece nechat pocákat sedíc na slonech říční vodou z jejich chobotů. Dvě naše odvážlivkyně to využily. Pokračovali jsme do místního útulku pro zraněná zvířata. Rozuměj: místní ZOO s jedním slonem, jedním leopardem, jedním hrochem, jedním medvědem, dvěma hady a několika buvoly.
Někde kolem nás se měl nacházet asi tucet hinduistických chrámů ze 17. – 18. st., které „čekají na nás, abychom se nechali unést pradávnou atmosférou hinduistických božstev“. Z časových důvodů jsme navštívili jenom ten nejhezčí, chrám Šrí Mangueš s rozsáhlou posvátnou vodní nádrží zasvěcený Šivovi. Cestou k autobusu jsem narazil na stánek nabízející sirup z ovoce kokum (fialový obal, bílé plody) – Garcinia indica – endemického stromu z jihozápadní Indie, používaného v ajurvédské medicíně. Na všechno a proti všemu. Má se rozmíchat s trochou solí, citronovou šťávou a zalít vodou. Vezu si ho na Letnou.

Den: 7. Neděle, 8. dubna 2018 Nová Goa, Stará Goa
Z 1 073 položek Světového dědictví UNESCO se 36 položek nachází na území Indie. Jedna z nich, od roku 1986, ve svazovém státě Goa. Tvoří ji: jedna katedrála, jedna bazilika, dvě kaple a pět kostelů: katedrála (Se Catedral), největší budova města, bazilika Bom Jesus s hrobkou Františka Xaverského, kostel a klášter sv. Františka z Assisi, kostel sv. Kajetána, malá napodobenina baziliky sv. Petra ve Vatikánu v Římě, kostel a konvent sv. Jana, kostel a konvent sv. Moniky, kaple sv. Antonína, kaple sv. Kateřiny a kostel sv. Augustina – ruiny.
První den osobního volna. Řekl jsem si, že je slušné navštívit hlavní město státu, asi dvacet kilometrů od našeho hotelu. Panadží, dříve Nová Goa, ležící na levém břehu řeky Mandovi. Kdysi předměstí Staré Goy, hlavního města Portugalské Indie. Po ránu jsem navštívil místní rybí trh a vedle něj byla autobusová zastávka. V poloprázdném autobusu plném mužů jsem nasedl na sedadlo, které bylo volné. Než jsem byl upozorněn na nápis: For ladies. Tak jsem si přesedl na „mužské“ sedadlo. Byl jsem jediný neindický cestující. S úsměvem jsem přijímal překvapené pohledy. Cestou jsem sledoval kudy a kam jedeme. A najednou nevěřím vlastním očím. Sedm kilometrů za Panadží je vesnice Marcel. A já jsem to celý svůj život netušil. Ale prý tam není nic moc na koukání. Po necelé hodině jsme zastavili na autobusovém nádraží v Panadží, zvaném dříve „Řím Orientu“. Na jednom prázdném nástupišti bylo rozsypaných přes dvacet hracích karet. Jako v loni v Thajsku, na Madagaskaru a v Dominikánské republice. Eso, krále, sedmičku a devítku jsem si vzal pro štěstí. Dva místňáci mi potvrdili, že ani v hlavním městě není nic moc na koukání a ať jedu do Staré Goy. Tak jsem tam nejbližším narvaným autobusem zajel. Na jediné místo ve státě Goa, které je na prestižním seznamu UNESCO.
Dnes je neděle. Takže podobný cíl měli i tisíce Indů. Trochu byl problém nafotit spíše památky než místňáky. Dvě hodiny jsem pobíhal mezi katedrálou, bazilikou, kaplemi a kostely. Po návratu na hotel jsem se překvapenému průvodci pochlubil, jak bohatý den mám za sebou. Pak jsem byl překvapen já, protože prý podle programu se do Staré Goi jedeme zítra podívat.

Den: 8. Pondělí, 9. dubna 2018 Jižní Goa, Rezervace Bondla
Deset minut stačilo na proběhnutí rybího trhu na okraji Staré Goi, protože až tak bohatý na výlov dnešní den nebyl. Další zastávka byla přesně tam, kde byla ta moje včerejší. Alha Goa. Při koloniálních památkách UNESCO bylo méně návštěvníků a na courání jsme měli méně času.
Sto kilometrů jižněji jsme se zastavili v zelených uličkách městečka Lutolim s řadou zachovalých koloniálních domů a paláců, pamatujících největší slávu portugalského impéria. V jednom z nich, dnes muzeu, jsme se prošli desítkami místností, které před sto lety patřili portugalskému šlechtici, manželce, čtyřem dětem a služebnictvu. Naproti byl skanzen Big Foot s desítkami barevných hliněných soch lidí různých zaměstnání. A úplně vzadu byla na zemi největší indická lateritová skulptura (14×5 m), Sant Mirabai – žena hrající na citaru, kterou za třicet dní vyškrábal Maendra Jocelino Aranjo Alvarez.
Tím jsme se za týdenní pobyt seznámili téměř se vším, co jediný indický stát kdysi kočírovaný Portugalci mohl nabídnout. Po klikaté cestě jsme se přesunuli na Palolem pláž v okrese Canacona. V jedné z desítek vyhlášených plážových restaurací jsem si objednal k večeři krevety v kokosové omáčce a naposled zapil místním pivem Kingfisher. Pak už nás čekala přes dvě hodiny trvající stokilometrová jízda zpět do hotelu.

Den: 9. Úterý, 10. dubna 2018 Calangute
U snídaně v hotelové restauraci sedávám sám. Číšníci už vědí, že mi mají přinést velkou černou kávu bez mléka a bez cukru. Obvykle si k ní dávám čerstvé ovoce a nějakou sláďuru.
Najednou si ke mně přisedl jeden Ind v obleku a s odznakem Demech Chemical (Protect-Prevent-Prolong) na klopě. Vyptával se, kdo jsem, co jsem, odkud jsem. Pak mne překvapil nabídkou, zda bych nemohl ve dvě hodiny odpoledne vystoupit na 25. výroční konferenci jeho indicko-americké chemické firmy, která dnes zasedá v konferenčním sálu nad restaurací. Prý by to bylo na patnáct minut a já bych mluvil o tom, jak překonávat v životě překážky a jak dosáhnout úspěchů. On to myslel vážně. Dnes je poslední den zájezdu určený na poslední koupání a poslední nákupy. A pokoje musíme stejně do poledne vyklidit. Tak jsem souhlasil.
Naposled jsem se byl vykoupat v moři. A na hlavní nákupní ulici nakoupil přiměřené množství: 1. kešu, 2. čaje (Bergamon zelený, Energy černý, Jasmín zelený, Šafrán černý, Čokoládový čaj a Bílý čaj), 3. litrové bio-sirupy (Černé růže, Černá káva, Mango a Šafrán), 4. Dark Elvis, luxury rum. Ať nevezu domů prázdný kufr. A vrátil se na hotel.
Ve dvě hodiny odpoledne jsem přistoupil k mikrofonu a před asi padesáti delegáty konference zahájil svůj půlhodinový monolog o všem možném. Začal jsem tím, že Jawa, Tatra, Škoda a Baťa jsou z bývalého Československa. Publikum reagovalo živě. Občas se smáli, občas zatleskali. Od generálního manažéra firmy jsem pak dostal pochvalu a firemní odznak.
Po sedmé hodině večer jsme definitivně opustili náš hotel. Po dvou hodinách jsme byli s tříhodinovým předstihem do odletu letadla na letišti. Letadlo z Bombaje do Bombaje ale mělo hodinové zpoždění a tak jsme odlétali v první středeční hodinu. Při celní kontrole mi zabavili dva zapalovače.

Den: 10. Středa, 11. dubna 2018 Goa-Bombay-Dubai-Praha
Stejný průběh jako let opačným směrem před deseti dny. Tranzit v Bombai, let do Dubaie, tranzit v Dubai, let do Prahy. Zhlédnutí dalších tří amerických filmů. Po jedné hodině odpolední jsme přistáli na Ruzyňském letišti. I naše zavazadla. Autobusem 119 a tramvají 26 jsem byl za čtyřicet minut na Letné. Soused se zeptal, kde jsem se tak opálil.