Neděle, 21. července 2013 Amsterdam
I když se dvouhodinovým zpožděným příletem z Quita, pořád nám ještě v Amsterdamu zůstávalo téměř sedm odpoledních „tranzitních“ hodin. Tuto maličkost jsem si koncem června nevšiml a tak jsem byl bez eura. Abych se vůbec dostal rychlovlakem do města, musel jsem si na letišti vyměnit stodolarovku za 66,58 euro. Zloději. Před třetí hodinou, za krásného slunečného třicetistupňového počasí, jsem se ocitl v centru hlavního města, ve kterém se necelých milion obyvatel hlásí k 177 různým národnostem (v New Yorku jenom 150). Amsterdam. V arabském světě si dávejte pozor na kapesní zloděje, v Moskvě na šílené řidiče a v biketown na cyklisty. Myslím, že na jednoho pěšáka zde připadá půlka auta a tři cyklisté.
První zastávku jsem si udělal v největší leštírně diamantů v zemi, Gassan, kde při nákupu sebemenšího diamantu dostanete kafé zdarma. Dal jsem si kafé a pokračoval brouzdáním kolem desítek kanálů, plných svátečných lodičkářů a po desítkách mostů, plných cyklistů. Sedm minut před mým příchodem prodali poslední lístek a tak jsem se nemohl podívat do Amsterdam Hermitage. Místním Montmartrem je nejspíš Rembrandtovo náměstí s dvacítkou Rembrandtových“ bronzových soch, velkým parkem, plným opalujících se mladých lidí a stánky s obrazy a suvenýry. Vedle obrovské prodejny Magnum, kde vám na míru obalí v čemkoliv váš nanuk, bylo nádherné secesní divadlo Pathé Tuschinski, které si v roce 1921 postavil polský Žid Abraham Icek Tuschinski. Když jsem řekl, že by se mi tím splnil můj životní sen, tak mě mladá uváděčka pustila do hlavního sálu a ještě mi ho celý osvětlila. Budu si hledat jiné sny.
Celý propocený jsem pokračoval v toulání obchodními ulicemi a užíval si spolu s místními naprosto uvolněnou atmosféru tohoto sympatického hlavního města Nizozemského království, ve kterém však nesídlí ani královská rodina, ani parlament, ani vláda. Nakoupil jsem si několik bochánků místního sýru, nanuk s rumem a limetkou za jedno euro a dvě plechovky Cannabis energy drinku. A „dřeváky“ pro Adélku. Zbyly mi čtyři centy. Podle pedometru jsem našlapal 8 693 kroků. Vrátil jsem se na letiště Schipol (čti: Skipol) a začal se těšit na poslední let výletu. Nějaké menší brazilské letadlo (jednadvacet hodin po našem vzletu z quitského letiště) přistálo hodinu a půl před půlnoci v Ruzyni. Dále už to znáte: drožka, Čechovka, pračka, vana, pošta. P.S.: Ta káva byla zadarmo, i bez diamantů.
