Další z mých cestovních úletů. Slevomat nabízel, pár hodin před odjezdem autobusu, setkání s čarodějnicemi za cenu oběda pro dvě osoby. Nejhorší na tom bylo, že odjezd od pražského Hlavního nádraží byl určen na čtvrtou hodinu ranní. Průvodcem byl Brňák Honza, řidičem napůl obsazeného autobusu Bulhar Simir.

Pět hodin jízdy se dvěma zastávkami, kolem Drážďan a Halle, se dalo v polospánku klidně vydržet. Po čtyři sta deseti kilometrech jsme zaparkovali v německé spolkové republice Sasko-Anhaltsko, okres Harz, malebné městečko Wernigerode z roku 1121, kterým protéká řeka Holtemme a nad kterým trůní novogotický zámek (Wernigeroder Schloss).  Následujících deset hodin pobytu bylo nádherné teplé sluneční počasí.

Po první seznamovací hodině městským jádrem tvořeným barevnými domy z hrázděného zdiva jsme se zastavili u první očekávané atrakce. Na Nikolai Platz se v poledne měly organizovaně objevit první naše hostitelky – ježibaby a ježibabáci, strygy a strygoni, čarodějnice a čarodějové, bosorky a bosorkáci. Vloudila se chybička. Na vyzdobeném podiu se nic nedělo.  Většina „účinkujících“ se ale procházela ulicemi, posedávala v kavárenských zahrádkách a usmívala se na kolemjdoucí.

Druhým programovým bonbonkem byla následující akce „Čarodějnice na radnici“ (Markt Platz), asi dvě stě metrů dále. Na radničních schodech se těsnalo přes dvacet čarodějnic. Nějaký pán (že by bezpartijní starosta města Petr Gaffert?) mluvil rozšafně asi půl hodinu a všichni kolem se mu smáli. Tedy – dvě stě místních Němců a náš průvodce. My zbylí, nejspíš jako jediná zahraniční delegace, jsme byli bez slovníků. Atmosféra však byla veselá a focení nebralo konce. Poté nám průvodce ukázal místní architektonické rarity: šikmý dům a nejmenší dům ve městě, široký 2,70 metrů.

Ke třetímu bodu programu jsme se vyvezli vláčkem. Také na zámku byla řada čarodějnických atrakcí. A kaple, kde jsem překročil ochrannou čáru a spustil bezpečnostní alarm. Přiběhla sličná mladá kastelánka, která spustila něco v němčině. A pak jsem já na ní spustil v češtině a stali se z nás velcí přátelé. Vrátil jsem se do města a další dvě hodiny si jenom vychutnával příjemnou atmosféru. Bylo jasné, že opravdické čarodějnice ještě spí a čekají, až odjedeme. Pak si teprve začnou užívat své nekalé rejdy, opravdickou Noc čarodějnic (Filipojakubská noc, Valpuržina, Beltine). Tak jsem si alespoň nakoupil několik svazků čerstvého bílého chřestu a mladé goudy.

V první prvomájovou hodinu jsme byli opět na parkovišti před Hlavním nádražím. Sympatický výlet. Jenom škoda, že jsme neviděli žádného klokana.